Když ani trek, seno v sítích a výběh bez trávy nestačí. Příběh naší Nessy.

Máme koně v trekovém ustájení, na vydupaných výbězích bez bohaté pastvy. Seno dostávají v sítích, žijí ve stádě a mají prostor k pohybu. Přesto se nám jedna z našich kobylek schvátila. A následná vyšetření odhalila mnohem víc, než jsme čekali.

Naše Nessy. Maminka, šéfka stáda a pořádný kus koně.

Kdo už u nás někdy byl, Nessy pravděpodobně zná. A pokud ne, věřte, že ji jen tak nepřehlédnete. Nessy je naše dvanáctiletá pony kobylka. Je maminkou osmileté Donabell (naší Belly) a čtyřletého Ratana, kteří dnes žijí u nás společně.

Je to také náš úplně první kůň. Ten, se kterým vlastně celý náš koňský příběh začal. A má své nezastupitelné místo i v životě naší Niki. A rozhodně nejde o nějakou nenápadnou kobylku stojící v koutě.

Nessy je vedoucí stáda. Má přehled o všem, co se kde šustne, a pokud jde o jídlo, rozhodně se nenechá ošidit. Když roznášíme seno, Nessy už dávno ví, kam se postavit, aby jí něco neuteklo. Možná i proto je ze všech našich koní největší baculka.

Jenže právě její nadváha nám v posledních měsících přidělala pořádné starosti. A možná vás teď napadne: Tak jí prostě dávejte méně jídla a více pohybu, ne? Kéž by to bylo tak jednoduché.

Snažíme se našim koním vytvářet takové podmínky, ve kterých mohou žít co nejpřirozeněji. Jsou spolu ve stádě, pohybují se v trekovém systému, většinu času tráví na vydupaných plochách bez bohaté pastvy a seno dostávají v sítích, které zpomalují jeho příjem. Přesto má Nessy nadváhu.

Navíc letos v létě přišlo něco, čeho se obává snad každý majitel koně. Nessy se nám schvátila. Bez horkých kopyt a bez klasických příznaků. Trochu jsme přikládali její neochotu k pohybu i letošním vedrům, přesto jsme hledali příčiny dál.

Kdo se někdy se schvácením setkal, ví, že to rozhodně není maličkost. Najednou už nešlo o to, jestli má naše kobyla nějaké to kilo navíc. Řešili jsme bolestivá kopyta, její pohyb a hlavně otázku, proč se to vůbec stalo. Následovala veterinární vyšetření, rentgeny kopyt a podrobné krevní testy. A právě ty nám začaly skládat obrázek toho, co se v těle naší Nessy děje.

Cushing a inzulinová rezistence. Co to vlastně znamená?

U Nessy se potvrdil takzvaný koňský Cushingův syndrom, odborně PPID, a také velmi závažná porucha regulace inzulinu. A protože předpokládám, že ne každý z vás tráví večery čtením veterinárních příruček (já už pomalu ano 😅), zkusím to vysvětlit trochu lidsky.

Cushingův syndrom neboli PPID je hormonální onemocnění související se změnami činnosti hypofýzy. To je malá žláza v mozku, která se podílí na řízení hormonů v těle.

Možná jste někdy viděli staršího koně s dlouhou, kudrnatou srstí, která špatně líná. Právě to bývá jeden z typických příznaků. Jenže nemoc se nemusí projevit tak nápadně. Může být spojená také se změnami osvalení, rozložením tuku nebo dalšími zdravotními komplikacemi.

A pak je tu inzulinová rezistence, přesněji inzulinová dysregulace. Inzulin pomáhá tělu hospodařit s cukrem, který získává z potravy. Když jeho regulace nefunguje správně, může ho mít kůň v krvi nepřiměřeně mnoho. A to je problém.

U koní totiž vysoká hladina inzulinu může poškodit jemné tkáňové spojení uvnitř kopyt a vyvolat schvácení. Takže kůň se nemusí schvátit jen proto, že se přežral čerstvé jarní trávy.

Může se to stát i koni, který žije na vydupaném výběhu a dostává seno. U Nessy se navíc sešla dvě onemocnění, která mohou situaci ještě více komplikovat a tady už nám začalo být jasné, že pouhé omezení krmení celý problém nevyřeší.

A co nám vlastně ukázala krev?

Na konci září jsme Nessy nechali udělat podrobné krevní vyšetření. Přiznám se, že když jsem viděla výsledky, radost jsem z nich opravdu neměla.

Hodnota hormonu ACTH, který se používá při diagnostice PPID, byla 200 pmol/l. Přitom laboratoř pro toto roční období označuje PPID za pravděpodobné už při hodnotě nad 19,8. Inzulin vyšel dokonce více než 300 µU/ml při horní hranici laboratorního rozmezí 36. Pro představu – nejde o nějaké drobné překročení normy.

A právě takto vysoký inzulin velmi dobře zapadá do obrazu metabolického schvácení. Jenže tím naše nepříjemná překvapení bohužel neskončila. Ness má také opravdu špatné jaterní testy.

Hodnota GLDH, která pomáhá odhalovat poškození jaterních buněk, vyšla 92,3 při horní hranici 8. Další jaterní ukazatel, GGT, byl 319,6 při horní hranici 36. A to už jsou hodnoty, které prostě nemůžeme přehlížet, co přesně se ale v jejích játrech děje, zatím nevíme.

Může to souviset s metabolickými problémy? Mohou za tím být jiné příčiny? A co všechno to bude znamenat pro další léčbu? Na tyto otázky zatím nemáme odpověď.

Víme ale, že právě stav jater nám nyní komplikuje možnost nasadit plánovanou léčbu Cushingova syndromu. Veterinářka se rozhodla s ní zatím vyčkat, abychom Nessy zbytečně nepřidělali další problémy. Teď proto potřebujeme zjistit, jak se budou jaterní hodnoty vyvíjet a co její organismus zvládne.

Může za to genetika? A co její děti?

Při hledání informací jsem narazila ještě na jednu zajímavou věc. Někteří koně mají k metabolickým problémům zkrátka větší vrozené předpoklady. Zvlášť u některých pony se setkáváme s tím, že dokážou neuvěřitelně dobře hospodařit s energií z potravy. Zatímco jiný kůň potřebuje pořádnou dávku krmení, aby vůbec udržel kondici, některému pony stačí podstatně méně. A přebytečnou energii si jeho tělo velmi ochotně ukládá do zásob.

Samozřejmě to neznamená, že za všechno může genetika. Své udělá krmení, pohyb, věk i celkový zdravotní stav. Jenže u Nessy nás tahle informace přivedla k další otázce.

Co její dvě hříbata?

Bella má dnes osm let a Ratan čtyři. Oba žijí u nás, společně se svou mámou a já jsem za to teď neskutečně vděčná. Nechci automaticky říkat, že budou mít stejné problémy. Ale díky stavu Nessy o možné dědičné náchylnosti k inzulinové dysregulaci víme a můžeme na ni včas reagovat. Máme totiž možnost sledovat jejich kondici, upravit krmení a v případě potřeby řešit další vyšetření.

Je také důležité říct, že dědičné předpoklady k inzulinové dysregulaci nejsou totéž jako dědičnost Cushingova syndromu. Rozhodně nechci malovat čerta na zeď, ale raději budu o něco opatrnější teď, než abych za několik let řešila podobné zdravotní komplikace i u nich.

Takže trek nestačí?

Tohle je otázka, nad kterou poslední dobou opravdu hodně přemýšlím. Trekový systém se mi stále moc líbí. Dává koním prostor k pohybu, možnost žít společně a trávit čas způsobem, který je jim přirozený. Jenže i když mají koně možnost se pohybovat, neznamená to, že ji všichni využívají stejně. A když máme ve stádě kobylu, která si umí u každého sena vyjednat to nejlepší místo, může být situace ještě o něco zajímavější. Podobně je to se sítěmi na seno.

Koně díky nim zpravidla žerou pomaleji, ale pořád záleží na tom, kolik sena skutečně sní a co v něm vlastně je.

Protože ani seno není jedno jako druhé. Jeho složení ovlivňuje porost, počasí, termín sklizně a řada dalších věcí. Dvě sena, která vypadají téměř stejně, mohou obsahovat úplně jiné množství cukrů. A právě ty potřebujeme u Nessy mnohem pečlivěji hlídat.

Proto se u metabolicky nemocných koní doporučuje znát složení sena, ideálně z laboratorního rozboru, a podle něj upravovat krmnou dávku. A tady začíná další zajímavá kapitola našeho koňského soužití.

Nessy potřebuje ubrat. Karel naopak přidat.

Jak asi víte, kromě Nessy a jejích potomků máme ve stádě také našeho koňského seniora Karla.

A ten je úplně jiný případ. Zatímco u Nessy řešíme každou zbytečnou kalorii, Karel potřebuje energie podstatně víc. Je starší, má své zdravotní starosti a příliš omezená krmná dávka by mu rozhodně neprospěla. Na rozdíl od Nessy mu dosud nevadí ani tráva.

Takže jak teď nakrmit jedno stádo, aby nikdo nestrádal? Nessy potřebuje bezpečně zhubnout a mít pod kontrolou příjem cukrů. U Belly a Ratana chceme být opatrnější kvůli možné dědičné predispozici. Gigi je také velmi dobře krmitelný koník, a Karel? Ten zase potřebuje pořádně jíst, aby měl dostatek energie a udržel si kondici.

Řešení se nabízí – oddělené krmení. Jenže ani to pro nás není tak jednoduché. Nechceme Karla trvale odtrhnout od stáda. Protože právě společnost ostatních ho totiž udržuje aktivního. Musí se přesouvat, reagovat na dění kolem sebe a nezůstávat jen stát na jednom místě. A to je pro našeho seniora moc důležité.

Takže teď vymýšlíme, jak mu dopřát vlastní krmné místo nebo možnost přikrmování, aniž bychom ho připravili o společnost ostatních. A zároveň jak upravit celý trek, aby fungoval nejen pro Nessy, ale i pro ostatní koně, ideálně doživotně bez trávy, mrkví i ostatních sladidel. Protože jedno univerzální řešení pro všechny zkrátka neexistuje.

A občas mi připadá, že čím více toho o koních víme, tím více zjišťujeme, kolik se toho ještě musíme naučit. 🤭

Co tedy teď s Nessy děláme?

Především spolupracujeme s naší veterinářkou i terapeutkou a snažíme se postupovat tak, abychom Nessy pomáhali a zároveň jí ještě více neublížili.

Upravili jsme krmení a seno nyní mícháme se slámou. Sláma má zpravidla méně energie než seno, a tak nám umožňuje snížit energetickou hodnotu krmné dávky a současně zachovat dostatek vlákniny a času na žvýkání. Samozřejmě za předpokladu, že je kvalitní, v přiměřeném množství a že koni nechybí další potřebné živiny. Jenže u Nessy musíme být opatrní ještě v další věci. Nemůžeme ji prostě nechat hladovět, aby co nejrychleji zhubla.

U pony totiž příliš rychlé hubnutí nebo výrazné omezení krmení může způsobit další zdravotní problémy. Organismus začne ve velkém uvolňovat tukové zásoby, což může zatěžovat metabolismus a v závažných případech ohrozit i játra. Takže starostí máme momentálně až dost.

Na podporu jater teď podle doporučení veterinářky podáváme HepaVital 4Animals – se Silymarinem pro podporu funkce jater. Jde o podpůrný přípravek a věříme, že při dalších odběrech jeho účinek bude znát. V nejbližší době nás totiž čekají další krevní odběry a přiznám se, že na jejich výsledky čekám s velkým očekáváním i obavami. Protože právě podle nich se bude rozhodovat, co dál.

A co její schvácená kopyta?

Tady mám naštěstí konečně i něco pozitivního. ❤️ V srpnu jsme s Nessy absolvovali rentgenové vyšetření kopyt. Při schvácení totiž nejde jen o to, že kůň kulhá nebo nechce chodit. Uvnitř kopyta může docházet k poškození jemného spojení, které drží kopytní kost ve správné poloze. V těžších případech se kost může pootočit nebo poklesnout. Proto je tak důležité spolupracovat s veterinářem i odborníkem na úpravu kopyt a nespoléhat se jen na to, jak kůň zrovna chodí.

Nessy jsme pořídili podpůrné boty, které jí pomáhaly při pohybu. Využívali jsme také chladicí bandáže a po období, kdy jsme její kopyta opravdu hodně řešili, máme konečně důvod k radosti.

Nessy dnes chodí mnohem lépe. A dokonce už pěkně i bez bot!

Možná to někomu připadá jako maličkost, ale když jste předtím sledovali, jak je pro vašeho koně obyčejný pohyb nepříjemný, najednou má i několik bezbolestných kroků úplně jinou hodnotu. Samozřejmě víme, že ještě nemáme vyhráno. Kopyta potřebují čas, jejich stav je nutné dál sledovat a vysoký inzulin stále představuje riziko dalšího schvácení. Rozhodně tedy neplatí, že Nessy teď začneme honit po treku, aby shodila přebytečná kila. Pohyb budeme muset přizpůsobovat tomu, co její kopyta skutečně zvládnou a co doporučí veterinářka či trenérka.

Ale mám obrovskou radost. Protože vidět ji zase pohodlně chodit mezi ostatními je přesně to, co jsme si přáli.

Co nás to všechno učí?

Přiznám se, že celý příběh Nessy mě přivedl k velkému přemýšlení. O krmení. O pohybu. O tom, jak máme nastavené naše treky. O potřebách jednotlivých koní. A také o tom, jak snadno si člověk může myslet, že když něco funguje jednomu koni, musí to automaticky vyhovovat všem.

Jenže nemusí. Karel potřebuje úplně něco jiného než Nessy. Bella a Ratan mají zase své vlastní potřeby a Gigi tak někde mezi. Ani ten nejlepší systém ustájení nás nezbavuje odpovědnosti všímat si každého koně zvlášť. To ale neznamená, že dosavadní způsob chovu byl špatný. Naopak. Pořád věřím, že možnost žít společně, pohybovat se a mít naplněné přirozené potřeby má pro koně obrovský význam, i ten sociální. Jen k tomu všemu musíme přidat ještě něco dalšího. Ochotu měnit věci, když zjistíme, že je některý z našich koní potřebuje jinak.

Nessy je náš první kůň. Je maminkou dvou dalších členů našeho stáda, jeho vedoucí kobylou a velkou součástí našeho života. Prožila s námi spoustu krásných chvil a já bych si moc přála, abychom jich měli před sebou ještě mnoho. Vím, že nás čekají další vyšetření, rozhodování, změny v péči a pravděpodobně i nemalé výdaje a také vím, že všechno nemusí jít podle našich představ. Ale uděláme maximum pro to, aby se její zdravotní stav podařilo stabilizovat, aby ji nic nebolelo a mohla dál spokojeně žít se svou koňskou rodinou.

Protože naši koně u nás nemusí podávat výkony ani si svou péči ničím zasloužit. Jsou součástí našeho života. Se vším krásným i náročným, co k tomu patří. A právě o tom je skutečná péče o zvířata. Ne o dokonalých podmínkách podle nějaké příručky, ale o každodenní snaze vytvářet co nejlepší život právě těm zvířatům, která máme vedle sebe.

Nessy má před sebou ještě kus cesty. A my po ní půjdeme společně s ní. ❤️

Tohle je první část našeho příběhu. Po dalších krevních odběrech se k Nessy zase vrátíme. Podělím se s vámi o výsledky, další postup léčby i o změny, které nás čekají při budování nových treků a úpravě krmení celého stáda.

A třeba naše zkušenost pomůže někomu dalšímu podívat se na zdravotní problémy svého koně trochu jinak. Protože někdy za tím, co je vidět na první pohled, bývá mnohem víc.

---

Odborné zdroje a další čtení

Při hledání informací o zdravotním stavu Nessy jsem vycházela z jejích veterinárních vyšetření, doporučení ošetřující veterinářky a následujících odborných materiálů. Pokud vás toto téma zajímá podrobněji, doporučuji do nich nahlédnout.

1. BEVA – Diagnosis and Management of Equine PPID (2024)
Odborná doporučení k diagnostice a léčbě koňského Cushingova syndromu a souvisejícím metabolickým problémům. https://beva.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/evj.14009

2. ECEIM – Consensus Statement on Equine Metabolic Syndrome (2019)
Informace o inzulinové dysregulaci, genetických predispozicích, krmení, pohybu a bezpečném snižování nadváhy u koní. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6430910

3. BEVA – Equine Obesity Toolkit
Praktická doporučení ke krmení koní s nadváhou, využití sena a slámy a správnému sestavování krmných dávek. https://www.beva.org.uk/resources/equine-obesity-toolkit/management

4. Merck Veterinary Manual – Hepatic Disease in Large Animals
Odborné informace o onemocněních jater a významu jednotlivých jaterních ukazatelů.
https://www.merckvetmanual.com/digestive-system/hepatic-disease-in-large-animals/overview-of-hepatic-disease-in-large-animals

5. American College of Veterinary Surgeons – Laminitis in Horses
Informace o příčinách schvácení, vyšetření kopyt a možnostech jejich léčby.
https://www.acvs.org/large-animal/laminitis-in-horses/

6. Extension Horses – Group Feeding of Horses
Jak ovlivňuje hierarchie stáda krmení jednotlivých koní a jak řešit jejich rozdílné potřeby.
https://horses.extension.org/group-feeding-of-horses/

7. British Horse Society – Care of Elderly Horses
Doporučení k péči o koňské seniory, jejich kondici a individuálním výživovým potřebám.
https://www.bhs.org.uk/horse-care-and-welfare/health-care-management/care-of-elderly-horse

Článek popisuje naši osobní zkušenost a zdravotní stav Nessy k říjnu 2026. Nenahrazuje veterinární vyšetření ani individuální léčebná doporučení. Léčbu Nessy vede její ošetřující veterinářka.